Vždycky jsem ráda četla. A proto jsem se taky byla jistá, že jednoho dne budu mít opravdu kvalitní a dobré vzdělání. Protože už jako dítě jsem snila o tom, že budu bydlet na koleji a budu se vzdělávat na vysoké škole. Vysoká škola pro mě byla úplně jasný cíl. Už jako dvanáctileté dítě jsem si řekla, že mě nějak nebaví hrát si venku s dětmi, protože mě nejvíce bavilo si číst knihy. Ani bych nespočítala, kolik doma mám knih. Ve dvanácti letech jsem už zvládla přečíst třeba tři anebo čtyři knihy za měsíc. A nebyly to úplně tenké dětské knihy. Byly to už takové teenagerovské knihy, třeba o dvě stě stránkách.

A myslím si, že čtení knih pro dvanáctileté dítě velmi důležité. A přečetla jsem jich opravdu mnoho. Když mně bylo sedmnáct let, zdědila jsem po svém dědovi opravdu mnoho knih. Některé byly z roku třeba devatenáct set třicet a musím přijít, že to byly opravdu velmi zajímavé knihy. A možná právě díky dědovi jsem se rozhodla, že budu studovat historii. Vzdělání v historii je docela zábavné a taky velmi zajímavé. Historie mě začala bavit, právě kvůli starým knihám. Líbí se mi to. A jsem velmi ráda, že jsem se dostala na takovou fakultu, o které jsem snila. Vzdělání je pro mě důležité. Nakonec to všechno dopadlo úplně perfektně.

Vzdělání mám takové, jaký jsem si přála a taky jsem si otevřela vlastní antikvariát s knihami. Taky ve svém antikvariátu dělám vzdělávací kurzy, které se zaměřují na staré knihy a historii celkově vůbec. Historie mě baví a já jsme si řekla, že bych si třeba rozšířila a více doplnila vzdělání. Už dlouhou dobu pokukuji po skvělé univerzitě v Anglii, která se zabývá taky historií a hlavně knihovnictvím. Myslím, že tato škola by přesně šitá na míru pro mě. Možná to zkusím příští rok a uvidím, jak se můj osud vyvine. A vám něco říká historie a staré knihy? Věřte, že mají příběh, který zaujme.