Máte rádi zvířata? A pamatujete si na své první domácí zvířátko? Já ano a vím, že to byl obyčejný šedý křeček. A podle mého názoru mělo asi každé malé dítě nějakého křečka nebo jiné zvíře. A myslím si, že to bylo určitě malé zvíře. Tedy pokud jste nevyrůstali například na vesnici jako já. Pamatuji si, že můj první křeček se jmenoval Pepík. Mimo jiného, jsme měli také hodně slepic, hus taky králíků pár morčat. A taky hlavně dva psy a tři kočky. Nebo možná víc a koček, ale to si už nepamatuji. Protože si vzpomínám, že nám po dvoře a taky po zahradě stále běhaly nějaké kočky různých barev a já jsem si vždycky myslela, že to jsou naše kočky anebo se tam prostě zatoulaly nějaké cizí.

Ale vzpomínám si, že vždycky večer v posteli jsem měla většinou jinou kočku. Vůbec mi to nevadilo. A myslím si, že v dnešní době by se lidé asi divili. Nevím proč, ale lidé si dnes myslí, že všechna zvířata přináší nějaké nemoce, hlavně tedy kočky anebo různé křečci nebo potkani. A taky jsem měla kdysi potkana. A není to tak dlouho, protože bylo to asi před třemi lety.

A vemte si, že je mi dvacet devět let. A před třemi lety jsem chovala dva potkany. Opravdu jsem je měla ráda, Bohužel už zemřeli, ale byli tak ochočení, že mohli chodit taky ven. A mí potkani byli samozřejmě očkování, takže jsem se nemusela bát, že chytit někde nějakou nemoc od ostatních hlodavců. Taky jsem měla kdysi domácího králíčka, kterého si přál můj syn. Ten nám bohužel utekl venku, když ho můj syn pásl na zahradě. Ale takovéto problémy, že zvířata často z do mu utečou, je bohužel velmi mnoho. Vzpomínám si, když se nám taky několikrát zaběhly kočky. Sice se vždycky nějak našly, ale taky si vzpomínám, že se nám někdy kočky vrátily klidně i po jednom roce nebo i dýl. Je to zajímavé, ale možná se na nějaký čas přestěhovaly jinam.