Dnes se totiž všechno dělá v běhu, každý se za něčím pachtí a připravuje se tak o klid. Není se tedy co divit, že přichází domů pozdě v noci a časně ráno zase vypadne. Přesto je to jeho domov. I když už se tam chodí jen vyspat. Každý člověk by si měl ukousnout tak velký krajíc, aby jej stačil snít, pravil kdysi můj otčím a v tomto měl pravdu. Domov se nám tak nestává tím, čím by měl být a čím by si to měl zasloužit. A my se na dům či byt podíváme trochu blíže. To abychom vypátrali, proč je nám tam tak dobře. Dům nebo byt, to jedno, jsme si přece zařizovali proto, aby se nám v něm žilo pohodlně a trávili zde pěkné chvilky. Proč v něm tedy nepobývat co nejvíce.  

Je to takový zvláštní paradox. Mnohého člověka to nutí k zamyšlení. Zařizování bytu dá dost práce a jistě není nikdo, kdo by to jen tak odfláknul. Už dopředu ví, že tady bude křeslo, kde bude sedávat a číst denní tisk. Všechno se pak tomu podřizuje, takže zařízení podle toho vypadá. Vše se přizpůsobí odpočinkovému místu, takže zde bude palma, která vyrobí takový polo stín a člověk se bude cítit jako někde u moře. Když si pak pustí přes nejnovější hi-fi šumění moře nebo vlnobití, je iluze téměř dokonalá.  

Někdo jiný se zařídí v naprosto jiném stylu. Křeslo má tvar fotbalového míče, stěnu zdobí sportovní trofeje a tomu všemu vévodí obří obrazovka. To je odpočívací místo pro sportovního fandu, který se hodně často dívá na sportovní přenosy. Dva příklady zařízení, dva rozdílní lidé, kteří by však v bytě toho druhého spokojeni nebyli. Chybělo by jim tam kouzlo domova a kouzlo toho svého.  

Tím jsme vlastně skoro vypátrali, proč je každému dobře jinde. A ten, komu není dobře doma, vyhledává jiné kouty. Pro něj je jeho byt či příbytek tam, kde zrovna přespává. Každý to máme nastaveno jinak a každému to jinak vyhovuje. Jestli je to dobře nebo špatně to musí posoudit každý sám.