Sport by měl být naprosto apolitickou záležitostí. Z našich i světových dějin však víme, že tomu tak často nebývá. Pokud bychom se podívali do období, které bylo pro naši zemi asi tím nejhorším, zjistili bychom, kolik sportovců doplatilo na svůj původ nebo osobní statečnost. V době okupace zahynulo několik vynikajících českých sportovců. Až do roku 1941 si nacisté Československých sportovců příliš nevšímali. Upevňování jejich nadvlády nad naším národem je vedlo i k tomu, aby zahájili proti československému sportu určité sankce.

·        První z nich bylo právě roku 1941 zastavení činnosti České obce sokolské.
·        O dva roky později se rozpustil Národní olympijský výbor Čech a Moravy.
Rušení těchto sportovních organizací doprovázela i likvidace některých nežádoucích sportovců. První přišli pochopitelně na řadu sportovci, kteří byli židovského původu. V koncentračním táboře zahynul maratonec Oskar Hekš, jemuž bylo pouhých pětatřicet let. Byl v hledáčku nacistů i proto, že protestoval proti zneužívání olympijských her nacistickým režimem. Větší štěstí (pokud se to tak dá říci), měl vodní pólista Kurt Epstein. Díky tomu, že byl náročným sportem zocelený, věznění v koncentračním táboře přežil. Zůstal ale z celé rodiny sám.

Nacistická zvůle

Nacistická hrůzovláda nenechávala na pokoji ani ženy. V koncentračním táboře Ravensbrücku byla v červenci umučena novinářka a aktivistka Federace dělnických tělovýchovných jednot Jožka Jabůrková. Některým sportovcům byl život násilně ukončen proto, že projevili svoji osobní statečnost.
·         Za partyzánské sabotáže měl být uvězněn i břeclavský veslař František Kobzík.
·        Ten zemřel vlastní rukou, když byl Němci obklíčen.
Dnešní sport se ubírá někdy trochu jinými cestami a fair play už mnohdy nic neznamená. Na sportovce, kteří zahynuli za okupace, by se ale zapomenout nemělo.