Nikomu tu jistě nemusím vysvětlovat, proč dnešní lidé potřebuj někde bydlet. A zrovna tak je jistě každému jasné, že když už chce někdo bydlet, vybírá si z dostupných nemovitostí tu, která nejlépe splní jeho představy o dokonalém bydlení. Protože nemovitosti nejsou jedna jako druhá, každá má nejedno své plus nebo naopak mínus. A když už si má člověk vybrat, musí to důkladně posoudit, aby se měl pokud možno nejlépe, nakolik to jenom jde.

Když se pak někdo rozhoduje, kam by se chtěl nastěhovat a jaký dům nebo byt by si měl pořídit, rozhoduje se jak podle jeho charakteristik, tak i podle toho, kolik si za něj může dovolit utratit. Protože to obojí je stejně důležité. Je potřeba jak hledat pohodlí, tak se i postarat o to, aby na to člověk měl. Protože bez peněz se jeho přání určitě nevyplní, střecha nad hlavou se bezplatně nesežene.

Když si člověk bydlení vybírá, pochopitelně obvykle zatouží po koupi tohoto do soukromého vlastnictví. Chce být majitelem, aby mohl nakládat se svým bytem tak, jak chce, a aby ho odsud už nemohl na rozdíl od podnájmu nikdo vystěhovat.

Jenže soukromé byty bývají náramně drahé. Většina našinců nemá našetřeno tolik, aby se za to dala podobná nemovitost koupit, a nejednou si nedokáže někdo pořídit takovou nemovitost ani s pomocí půjčky, jež by i sama o sobě byla natolik vysoká, že by ji dotyčný nedokázal splácet. A co pak?

Pak by si měl někdo takový uvědomit, že existují i družstevní byty, které jsou skoro stejně dobré jako byty soukromé. Ale protože je to tu s vlastnictvím poněkud komplikovanější, jsou tu nižší ceny. a tak je daleko pravděpodobnější, že pomůže hypotéka družstevní byt zaplatit i těm, kteří na vlastní bydlení nedosáhnou. Jistě, nepůjčuje se tu zase až tak velká část ceny podobného bytu, a také je tato hypotéka o něco dražší, ale díky nižším cenám družstevních bytů na ni každý spíše dosáhne. A může tedy slušně a spokojeně bydlet.